Rolling Stones shop.cz

Oficiální shop skupiny Rolling Stones

The Rolling Stones připravují po dvanácti letech nový materiál

The Rolling Stones připravují po dvanácti letech nový materiál

Britská legenda The Rolling Stones se vrací zpět do studia. Podle slov kytaristy Keitha Richardse má kapela v plánu nahrávat nové skladby. Pokud se tak opravdu stane, půjde po dvanácti letech o desku s čerstvým materiálem z rukou Jaggera a spol. Již loni na sebe formace upozornila coverovým albem „Blue & Lonesome“, předchozí nahrávkou s původní tvorbou je „A Bigger Bang“ z roku 2005.Třiasedmdesátiletý Richards k nahrávání dodal: „Ano, jsme v počátečních fázích a přemýšlíme, jakým směrem se ubrat. ‚Blue & Lonesome‘ nás lehce překvapilo, rozhodně jsme nečekali takovou odezvu.“Deska, na které hostoval například Eric Clapton, se loni vyšplhala na čelo britského žebříčku UK Chart, přestože muzikanti nikdy nepočítali s tím, že by udělali bluesové album. Kytarista podle svých slov neočekává, že by se kapela vydala na novince stejným směrem a nemá jít o vyloženě bluesovou nahrávku.V posledních dnech se objevilo také několik fotografií zachycujících Micka Jaggera spolu s britským hudebníkem a producentem Skeptou. Ten je momentálně velmi populární, a tak by nebylo žádným překvapením, kdyby se rockové legendy spojily s někým z moderních hudebníků, podobně jako Paul McCartney s Kanye Westem. Jejich možná spolupráce je však zatím pouze spekulací.

Výsledek obrázku pro rolling stones

Anita Pallenbergová: múza Rolling Stones hlásala drogy, alkohol a sex

Anita Pallenbergová: múza Rolling Stones hlásala drogy, alkohol a sex

Přitahovala, sváděla jako magnet, zároveň ale naháněla strach. Byla hedonistická, desetiletí prožila v drogovém a sexuálním opojení. A „šestý člen Rolling Stones“ se Anitě Pallenbergové říkalo právem, bez ní by kapela nezněla a nevypadala, jak ji známe. Zemřela 13. června ve věku 75 let.

 

Když si za nimi vyrazila v roce 1965 v Mnichově do šatny před koncertem, s kupou hašiše a dusitanu amylnatého v kabelce, neudělali na ni dobrý dojem. „Školáci,“ tak na ně s despektem nahlížela. Přesto, snad z vrtochu, snad proto, že jim dávala šanci, možná proto, že to vzala jako výzvu, si hochy z Rolling Stones rozhodla vzít do práce.

Nejprve sáhla po Brianu Jonesovi. Do týdne kvůli ní vyhodil přítelkyni i společné dítě a s Anitou se přestěhoval do speciálně odhlučněného bytu, který měl být azylem vyšinutého života. Brian od ní dostával sadomasochistické lekce, seznamoval se s okultismem a podnikal společné výlety na LSD.

Dolce Vita. V Římě, New Yorku i Paříži

Narodila se v roce 1944 v Itálii německým rodičům, otec Arnaldo vlastnil cestovní kancelář, matka Paula pracovala jako sekretářka. Jakkoli rodinné pozadí nenaznačovalo, v jaký orkán se život dcerky změní, vítr se začal zvedat, ještě kdy byla teenagerkou. Prchala z vyučování, poflakovala se po plážích, pila, kamarádila se s výrostky s vespami. „Dolce vita,“ vzpomínala později.

Byla nezvladatelná, rebelská, chtivá dobrodružství. Otec, který stranil nacistům, se však nevzdával nadějí, že plavovlasé ďáblici přece jen vetkne do krve poslušnost a disciplínu. Proto ji poslal na studia do Mnichova, odkud ji však rychle poslali s vyhazovem šupem zpátky. Nastoupila proto na školu grafického designu do Říma, životní styl, který tam nastoupila a jehož se bude držet, však s tím neměl nic společného.

Jejím domovem se staly kavárny a prostředí avantgardního umění. Chodila s malířem, filmařem a pozdějším rockovým hudebníkem Mario Schifanem, kroužila ve společnosti Piera Paola Pasoliniho.

A když jí začal být Řím malý, vrhla se do náruče New Yorku. Ochomýtala se kolem modelingu, nejprve jako asistentka pro všechno, nakonec se ale dostala až před objektiv. Za modelku se však nikdy nepovažovala. „Svět módy jsem neměla ráda. A nemám ho ráda doteď,“ říkala později.

Důležitější tedy bylo, že i v americké metropoli zaplula do prostředí umělecké bohémy. Byla součástí panoptikálního světa Factory Andyho Warhola, přátelila se s Allenem Ginsbergem i Williamem Buroughsem, dramatikem LeRoi Jonesem, básníkem Frankem O ́Harou. Když odjela fotit do Paříže, nepodstoupila tam jen sex ve třech s filmařem Donaldem Cammellem a jeho slečnou, ale natočila též film s režisérem Volkerem Schlöndorffem.

Byla světoběžnicí, měla přehled a inteligenci, nescházela jí nemorální protřelost, sebevědomí. Nescházela jí ani chuť, přímo posedlost zažít mnohem víc, posunout hranice, okusit cokoli zakázaného. Byla fascinující.

A potom vyrazila na onen koncert skupiny Rolling Stones do Mnichova.

Jako strojvůdkyně vlaku sexu, drog a násilí

Klučíci sice hašiš odmítli s tím, že mají před koncertem, Brian Jones jí však nabídl pozvání do hotelového pokoje po vystoupení. Ostatně, zamlouval se jí tehdy nejvíc, víc než Keith Richards nebo Mick Jagger. „Rozhodla jsem se unést jeho. Připadal mi sexuálně nejpoddajnější,“ líčila později. A opravdu byl. První noc strávil, pod vlivem drog, v pláči, zatímco ona jej držela v náručí.

Pak začala sexuálně-drogová estráda. „Moje první reakce byla: Co k čertu dělá tohle kotě s Brianem“? popisuje svůj dojem Keith Richards. Brzy to pochopil: „Anita měla silnější, mnohem silnější osobnost než Brian, sebevědomější, bez jakýchkoli omezení, zatímco on byl plný pochyb.“

Potvrzují to i další svědectví. A nezastírá to ani ona sama. „Hodně lidí se mě bálo. Myslím, že za to mohla moje ́savoir-vivre ́, schopnost proplouvat životem a užívat si ho. Byla jsem z Říma a cestovala jsem a žila jsem v New Yorku, znala jsem všechny ty slavné lidi a byla jsem bezstarostná,“ říkala později. „Viděli jste, jak si Keith a Mick vyměňují pohledy, které znamenaly, mírně řečeno: Kdo to je?“

Hypnotická, psychotická jízda Anity a Briana však musela narazit do zdi. Vztah prostoupila žárlivost, scény, násilí. „Jediná žena na světě, kterou byste nechtěli pokoušet a mlátit, je Anita Pallenbergová,“ napsal Richards ve svých pamětech, „pokaždé, když měli rvačku, vyšel Brian ven obvázaný a plný modřin.“

Jiný svědek hádek vzpomínal, že scény a bitky vznikaly kvůli všemu, kvůli jídlu v restauraci, kvůli jeho ceně, kvůli autu. „Byly to děsivé scény, kdy na sebe oba řvali. Rozdíl však byl v tom, že Brian nevěděl, co dělá. Anita to věděla,“ líčil.

Finální krach přišel v roce 1967 na společném výletu s Richardsem v Maroku. Anita z něj odjela předčasně – s Brianovým kolegou z kapely. A nebyl to jen úlet za románkem, strávili spolu dlouhé roky a narodily se jim tři děti. To však neznamená, že by tenhle vztah jízdou nebyl. Byl, jen na ni měl Keith víc síly.

Anita Pallenbergová dala Rolling Stones jejich image a styl.Anita Pallenbergová dala Rolling Stones jejich image a styl.Výsledek obrázku pro Anita Pallenberg a rolling stones

Víc než groupie: tvořila kult Rolling Stones

Ty roky jsou vlastně jediným, dlouhým, plynulým excesem. Berou LSD a vyhlížejí UFO kdesi v americké poušti, za sex na toaletě se dostávají na černou listinu hned několik leteckých společností, nepřetržitě pijí. Hodně cestují – a hodně času tráví na toaletách i jinak než sexem. „Jsem odbornice na toalety, viděla jsem je všechny. To proto, že jsem na toaletách strávila spoustu času, když jsem brala drogy,“ vzpomínala se smíchem už jako dáma pokročilého věku.

To vše zní jako obvyklý život obvyklé rockové groupie. Jenže Anita Pallenbergová byla něčím mnohem víc. Byla ikonou a z Rolling Stones udělala kult. To ona dala, nejprve Jonesovi, potom Richardsovi a nakonec celé kapele, styl.

Nešlo jen o to, že obleky a kravaty nahradily extravagantní hučky, kašmír, kožešiny, ptačí péra a řetízky, náhrdelníky a talismany na krku. Skupinu vsadila do docela jiného kulturně-společenského rámce. „Téměř jen ona sama spáchala v Londýně kulturní revoluci,“ napsala Jaggerova ex-přítelkyně Marianne Faithfullová, „a to tak, že spojila Stones s jeunesse dorée – mladými, trendy a bohatými lidmi. Stones nabyli patinu aristokratické dekadence, která je z popových hvězd změnila v kulturní ikony.“ Mimochodem, to díky ní si Richards i Jagger začali s vizáží, která experimentovala s genderem a tvářila se androgynně.

Za šestého člena kapely byla pokládána i pro to, že Jagger údajně na její intervenci proházel skladby alba Beggars Banquet, že nazpívala vokály pro hit Sympathy for the Devil a že jsou skladby Angie a You Got the Silver právě o ní.

Kromě toho hraje ve filmech. V Barbarelle se setkala s Jane Fondovou, v Candy s Marlonem Brandem. Prý se ji pokoušel svést, nejprve na poezii, a když neuspěl, tak na návrh, že se v posteli mohou setkat ve třech i s Richardsem. Snímek, který vyčnívá dodnes, však přišel v roce 1970.

Film Performance je halucinogenní, zneklidňující koláží plnou drog, sexu, zločinu. Pallenbergová v něm hraje s Mickem Jaggerem. Richards v natáčecích dnech trpěl, o jednom takovém ostatně napsal píseň Gimme Shelter se slovy „Neposkytne-li se mi skrýš, vyhasnu“. Jeho pochyby o možné fatálnosti společného natáčení své ženy a svého přítele byly pochopitelné, od filmařů šly zprávy o tom, jak je natáčení plné intimních scén prostoupeno reálnou chemií a jak a kolikrát měla Anita s Mickem poté, co zhasly kamery, skutečný sex. Anita to do posledních dnů odmítala.

Spirálou zprudka dolů

Klíčový však pro ni film byl i jinak, právě při jeho natáčení si začala s heroinem. A zůstala mu věrná, život přítelkyně rockového hudebníka byl totiž ne zcela naplňující. Do světa nahrávacích studií neměly ženy přístup a drogy byly cestou ven z nudy. „Já a Marianne jsme byly pořád samy, protože Keith a Mick nahrávali. Byly jsme přítelkyně. Chodily jsme spolu po městě a braly jsme spolu drogy,“ říkala. A drog bylo v jejím případě čím dál tím víc.

Změnit životní cestu ji nepřimělo ani narození syna Marlona, ani dcery Dandeliony – měsíce před jejím narozením trávila dennodenním pícháním si heroinu. Jak trest osudu nevzala ani smrt syna Tara JoJo tři měsíce po narození. Na Jamajce ji zatkli za držení marihuany a před deportováním ji policisté ve vězení bili a znásilnili. V roce 1977 na sebe Anita s Keithem upozornili, když si s sebou Pallenbergová, bůhvíproč, na cestu s Rolling Stones do Toronta vzala 28 kufrů. Celníci na letišti zpozornili – a v zavazadlech našli drogy. Málem je to stálo vězení a Rolling Stones rozpad.

Richards se rozhodl od heroinu odpoutat, Anita však v jízdě pokračovala dál. Finální stanicí se jí nestal ani rok 1979, kdy se v jejím domě, kam prý docházeli za sexem se zkušenou a věčně omámenou paničkou mladí muži, zastřelil sedmnáctiletý Scott Cantrell. Záchranku tehdy volal telefonem desetiletý syn Marlon. „Nic jsem necítila. To je jedna z podivností drog a pití,“ přiznávala později. Tisk byl plný zpráv o orgiích, okultních rituálech, ruské ruletě, Anita však byla podezření ze zabití očištěna.

Podle jejích slov to prý byli právníci, kdo Richardse dohnal k rozhodnutí o rozvodu. Jenže zatímco muzikant se vydal po cestě nápravy, Pallenbergová se propadala hloub. Kupovala si heroin ve špinavých barácích, kde se peníze a zboží vyměňovaly pode dveřmi, a lila do sebe pivo smíchané s koňskými sedativy.

Šedesáté roky? Nic o nich nevím

Nakonec ale našla sílu. V roce 1987 pití i drog nechala, v roce 2004 se však k alkoholu po operaci kyčle na chvíli vrátila. V roce 1994 ukončila studium návrhářské a oděvní školy a jejím školním pracím se dostávalo nadšených reakcí. Módou se však živit nehodlala. „Její svět je příliš ohavný, příliš tvrdý,“ vysvětlovala. Její styl, romantické blůzy, vlající rukávy, minisukně, vysoké kozačky, opasky, to vše stylizované tak, jako by žena právě vstala z postele či vůbec nešla spát, se v módě usadil.

Zahrála si v několika ceněných filmech, studovala akvarelovou malbu a malování květin, věnovala se zahradě. Zarputile odmítala nabídky napsat paměti. „Vydavatelé chtějí slyšet jen věci o Stones a další špínu na Micka Jaggera. A to mě nezajímá. Všichni chtějí oplzlosti. A paměti dnes píše každý, a proto to já neudělám. Pokud může psát paměti mladá Posh Spice, já je napsat nechci,“ říkala.

Je to škoda, nabídla by jistě docela jiný pohled na šedesátá léta. „Všichni mluví o lásce a míru, na moc z toho si ale nepamatuju,“ uvedla. Přesto však roky své zběsilé jízdy za ztracený životní úsek nepovažovala. „Dělala jsem, co jsem chtěla. Nakonec jsem i dost cestovala, i když mě někdy museli nosit,“ neopouštěl ji smysl pro humor.

Loni prohlásila, že je smířená nejen s životem, jaký vedla, ale i se smrtí. „Jsem připravená zemřít. Udělala jsem tu dost,“ řekla, „a nechci přijít o svou nezávislost. Je mi přes sedmdesát – a abych byla upřímná, nemyslela jsem si, že budu žít déle než do čtyřiceti.“

Zemřela 13. června na komplikace spojené se žloutenkou typu C.

 

Blues na stadionu? To nejde, tvrdí Stouni s deskou plnou starých pecek

Blues na stadionu? To nejde, tvrdí Stouni s deskou plnou starých pecek

Rolling Stones vydávají po jedenácti letech desku Blue & Lonesome. K překvapení mnohých na ní jsou jen coververze starých bluesových skladeb, kapela se tak vlastně vrací ke svým kořenům. „Je to pocta našim oblíbencům, lidem, díky kterým jsme s hudbou začínali,“ říká Mick Jagger.
Jak se stalo, že z připravovaného autorského alba je deska s bluesovými coververzemi?
Mick Jagger:Pracovali jsme ve studiu na nových skladbách, ale jednoho dne došla trpělivost, což se nám stává. Tak jsme si zahráli jedno blues, potom další a pak ještě. A já říkám: Pojďme jich zítra udělat ještě pár.
Keith Richards:Já jsem to podnítil. Zavolal jsem Ronniemu, ať se koukne na Blue and Lonesome od Little Waltera, protože je vždycky fajn se ve studiu rozehřát něčím, co známe. Šlo to skvěle a pak Mick říká: Dejme Howlin’ Wolfa. No a potom už to nešlo zastavit.

Když už jste se rozhodli pro změnu konceptu, jak jste další písně vybírali?
Jagger:Prošel jsem si doma svou sbírku nahrávek a snažil se najít kousky, které nebudou pro bluesové fanoušky úplně obehrané, něco trochu obskurního. A taky jsem vybíral co nejrozmanitější materiál – tempem, náladou.

Museli jste se ty skladby znovu učit, nebo to přišlo samo?
Richards:Některé věci jsme nehráli od našich klubových začátků. Nebyl jsem si jistý, jestli si je pamatuju. Ale nebylo to potřeba. Prsty si pamatovaly velmi dobře.

Pár písní vyžadovalo harmoniku. Byl jste na to připravený?
Jagger:Jsem příliš líný a běžně na ni moc nehraju, takže jsem musel chvíli cvičit, ale foukací harmonika není náročný nástroj. Akorát na rozdíl od kytary nevidíte, co hrajete. Naštěstí ve studiu máte sluchátka a dobře slyšíte každý detail. Když hraju na harmoniku se Stouny na koncertě, neslyším jedinou notu, natož nějaký jemný odstín.

Výsledek obrázku

 

Jak se na desce objevil Eric Clapton?
Ronnie Wood:Náhodou! Nahrával ve stejném studiu, a tak jsme ho poprosili, jestli by se nepřidal na Everybody Knows About My Good Thing a I Can’t Quit You Baby. Myslím, že si užil, že chvíli nemusí být kapelníkem. A když hraje Eric se Stouny, je to magický zážitek.

Vyvolaly ve vás tyto písničky nějaké vzpomínky?
Richards:Bylo to deja vu. Opravdu jsme spoustu z nich nehráli třeba od roku 1963! A tehdy jsme je naopak zahráli všude, na každém koncertu.
Jagger:Když jsem tuhle muziku slyšel poprvé, měla úplně jiný styl než ten sacharinový pop, co byl kolem. Pořádně prostopášná hudbaoproti tehdejší britské pop-music. Pro moji generaci to byl ekvivalent toho, když bílá děcka z předměstí rapují, něco tak vzdáleného vašim vlastním zkušenostem. Po těch letech myslím, že jsem s blues propojený víc, než jsem byl v devatenácti.
Charlie Watts:Já původně hrál jazz, ale mezi ním, blues a rokenrolem je tolik podobností. Pro mě je Chuck Berry skvělý bluesman. A Louis Armstrong taky.

Budete písně z nové desky hrát naživo?
Jagger:Na stadionech těžko. Vybrat něco z nich a pak dát Brown Sugar? Je to jiná hudba a vyžaduje jiný přístup. Lepší by bylo zahrát je pohromadě. V malém klubu, kde by Stouni hráli potichu, pokud to teda umíme.
Wood:V klubu si to umím představit. Docela by mě to lákalo.
Watts:Popravdě, já jsem se nikdy nešel podívat na něčí koncert na stadion. Myslím, že je to nejpitomější místo, kde se dá dělat muzika. A to se tím sám živím!

 

Výsledek obrázku pro rolling stones

 

 

Výsledek obrázku pro rolling stones

 

 

Související obrázek

The Rolling Stones – diskografie

The Rolling Stones – diskografie

Studio

Blue & Lonesome - album
Blue & Lonesome

A Bigger Bang

Bridges to Babylon

Voodoo Lounge

Steel Wheels

Dirty Work

Undercover

Tattoo You

Emotional Rescue

Some Girls

Black and Blue

It’s Only Rock ‚n Roll

Goats Head Soup

Exile on Main St.

Sticky Fingers

Let It Bleed

Beggars Banquet

Between the Buttons

Their Satanic Majesties Request

Aftermath

Out of Our Heads

The Rolling Stones No. 2

December’s Children (And Everybody’s)

The Rolling Stones, Now!

12 X 5

The Rolling Stones

 

Kompilace

GRRR! - album
GRRR!

Rarities 1971–2003

Forty Licks

Jump Back: The Best of The Rolling Stones

Singles Collection: The London Years

Rewind (1971–1984)

Story of The Stones

Slow Rollers

Sucking in the Seventies

Solid Rock

Time Waits for No One

Made in the Shade

Metamorphosis

Rolled Gold: The Very Best of the Rolling Stones

No Stone Unturned

Milestones

More Hot Rocks (Big Hits & Fazed Cookies)

Rock ‚n‘ Rolling Stones

Gimme Shelter

Hot Rocks 1964–1971

Stone Age

Through the Past, Darkly (Big Hits Vol. 2)

Flowers

Big Hits (High Tide and Green Grass)

 

Live

Sweet Summer Sun - album

Sweet Summer Sun

Some Girls: Live in Texas ’78

Shine a Light

Live Licks

No Security

The Rolling Stones Rock and Roll Circus

Stripped

Flashpoint

„Still Life“ (American Concert 1981)

Love You Live

Get Yer Ya-Ya’s Out! The Rolling Stones in Concert

Got Live If You Want It!

 

Single

Doom and Gloom - album

Doom and Gloom

No Spare Parts

Plundered My Soul

Biggest Mistake

Rain Fall Down

Streets of Love

Don’t Stop

Out of Control

Saint of Me

Anybody Seen My Baby?

I Go Wild

Love Is Strong

Out of Tears

You Got Me Rocking

Highwire

Terrifying

Mixed Emotions

Rock and a Hard Place

Sad Sad Sad

Miss You

Respectable

All Down the Line

Rocks Off

Wild Horses

Sympathy for the Devil

Honky Tonk Women

Jumpin‘ Jack Flash

Street Fighting Man

2000 Light Years from Home

In Another Land

Let’s Spend the Night Together

Ruby Tuesday

She’s a Rainbow

We Love You

19th Nervous Breakdown

Have You Seen Your Mother, Baby, Standing in the Shadow?

Lady Jane

Mother’s Little Helper

Paint It, Black

Like a Rolling Stone

(I Can’t Get No) Satisfaction

Get Off of My Cloud

Play with Fire

The Last Time

As Tears Go By

Heart of Stone

It’s All Over Now

Under the Boardwalk

Tell Me

I Wanna Be Your Man

Time Is on My Side

Come On

You Better Move On

LP/EP

(I Can't Get No) Satisfaction 50th Anniversary Edition - album
(I Can’t Get No) Satisfaction 50th Anniversary Edition

Got Live If You Want It!

Five by Five

The Rolling Stones

Pohled do domu, kde málem legendární kytarista Rolling Stones uhořel a jenž kdysi téměř lehl popelem.  

Hollywoodská nemovitost, která v minulosti nepřežila bez úhony řádění jednoho ze svých nájemníků, kytaristy Keitha Richardse, má nového majitele. Prodala se za blíže nespecifikovanou částku, možná o něco nižší, než byla původní požadovaná suma 3,695 miliónů dolarů. Pohled do domu, kde málem legendární kytarista Rolling Stones uhořel a jenž kdysi téměř lehl popelem.

 

 Výsledek obrázku pro Dům, kde málem uhořel Keith Richards

Dnes už je sídlo pochopitelně dávno zrenovované, interiérům vévodí přírodní materiály a bílá barva a novému majiteli bude bezpochyby sloužit jako velmi reprezentativní bydlení. Po jedné bujaré rockerské noci byl ovšem dům úplně na odpis. Tehdy si jej Keith pronajímal od hudebního magnáta Skipa Taylora a prý jen zázrakem vyvázl živý. Richards ovšem o celé záležitosti nikdy nemluví a spíš se chlubí tím, že jednou málem zapálil proslulé sídlo Hugha Hefnera Playboy Mansion. Tady to ovšem nebylo málem…

Výsledek obrázku pro Dům, kde málem uhořel Keith Richards

V Keithově biografii kdysi stálo stručné vysvětlení, že jedné noci se v domě pořádala velká párty a zřejmě unikal plyn, chytily vonné tyčinky a domem postaveným v roce 1930 se začaly šířit plameny. Keith a jeho přítelkyně spali nahoře a jen tak tak stačili před ohněm utéct. Jiná verze příběhu ovšem hovoří o tom, že si Richards s přítelkyní po párty zapálili cigaretku v posteli…

 

Ještě před Satisfaction. Tak zněli Stouni na úplném startu

Album nazvané On Air přináší raritní a v mnoha ohledech cenné rozhlasové nahrávky z průkopnických let Rolling Stones.

Výsledek obrázku pro rolling stones on air

Bez snahy shazovat je, jsou dnes Rolling Stones praví rockoví dinosauři. Na desítkách alb vystřídali různé žánry a jejich turné jsou v první řadě obří byznys. Dere se na mysl definice, již Stounům přiřkl Dave Grohl – hvězdy, které „létají soukromými tryskáči a píchají supermodelky v pětihvězdičkových hotelích“.

Nyní vyšla deska, jež připomíná kapelu v době, kdy tohle všechno měla teprve před sebou a kdy středobodem jejího vesmíru bylo hraní vlastní směsice blues, R&B, nebo dokonce country. Osmnáct, respektive na de luxe verzi dvaatřicet nahrávek pochází z rozhlasového archivu BBC a byly nejmodernějšími metodami zvukově vyčištěné.

Živě ve studiu

Nejstarší zařazené snímky včetně hitu Chucka Berryho Roll Over Beethoven pocházejí z pořadu Saturday Club z října 1963. Nejmladší jsou kousky ze září 1965, kdy Stouni v Saturday Clubu odehráli také slavnou (I Can’t Get No) Satisfaction, necelý měsíc poté, co vyšla v Británii na singlu. Jeho druhou stranu mimochodem tvoří poněkud zapadlá bluesovka The Spider And The Fly, kterou tehdy kapela také v rozhlase hrála a objevuje se na aktuální kompilaci.

Většina písní byla nahraná živě v uzavřeném rozhlasovém studiu a ve své syrovosti dává poznat, jak kapela zněla, když hrála bez přímého kontaktu s publikem takzvaně na první dobrou. Potom jsou tu i více koncertní podoby skladeb jako prvního stounovského singlu číslo jedna It’s All Over Now a další skladby odehrané v The Joe Loss Pop Show nebo Route 66 převzatá od Bobbyho Womacka. Coververze, při nichž si kapela tříbila styl, převládají.

Jak už to u podobných výběrů bývá, posluchač, jenž zná Stouny spíš povrchně a čeká „best of“, bude asi zklamaný. Pro fanoušky je to však další díl skládačky, jakým byla například Anthology nebo Live at the BBC pro příznivce Beatles. Pro všechny ostatní je On Air zajímavým vhledem do rozhlasové podoby první poloviny šedesátých let v Británii.

 

Keith Richards o Praze

Keith Richards (kytara, zpěv):  Moc dobře si vzpomínám na  první koncert v Praze. Tanky se valily ven z Čech,Stouni se valili dovnitř. Také si vzpomínám, jak jsme poznali vašeho šéfa, pana Havla. A mám pro něj slabost, mám toho člověka fakt rád… A víte, že politici jsou pro mě…, že můžou všichni jít do… víte, co chci říct. Ovšem Havel a pak ještě Nelson Mandela – o těch jediných můžu prohlásit, že jsou v klidu, jsou to pohodáři. Vlastně nevím, co se u vás momentálně děje, ale vždy se  moc  těším do Prahy , je to nádherné město. A jsou v něm ohromné koncerty, třeba Mozartovské festivaly, je třeba vidět ty nádherné orchestry v nádherném městě. Vždycky mě nadchne, že jedeme hrát na místa, kde, když jsem byl ještě malý kluk, někdo postavil velikou zeď, která tam už není.

Výsledek obrázku pro keith richards

Lidský prototyp plemenného býka….

Frontman rockové skupiny Rolling Stones Mick Jagger (74) jako by byl lidským prototypem plemenného býka. Nic na světě, natož jeho věk, mu nezabrání v šíření své DNA planetou. Dohromady má již osm dětí s pěti ženami.

Když přicházel na svět poslední Jaggerův syn Devereaux v prosinci loňského roku, ani vteřinu nezaváhal, skočil do soukromého tryskáče, a i přes vzdálenost, která Londýn a New York odděluje, dorazil do nemocnice právě včas, aby mohl synka osobně přivítat. Půlroční Jaggerovo miminko jste teď mohli zahlédnout třeba při procházce newyorským Central Parkem, kam chodí se svojí maminkou, tanečnicí Melanií Hamrick. Chlapec se má krásně k světu a dovádění mamince oplácel roztomilým smíchem.

Stouni byli na Ameriku příliš sexy 

Stouni byli na Ameriku příliš sexy

 

Rockoví veteráni, kterým v roce 2006 připadl čestný úkol pobavit fanoušky v polovině finálového utkání zámořské ligy amerického fotbalu, zahráli tři písně, ale dvě z nich byly pro stanici ABC příliš provokativní.

Při skladbách Start Me Up a Rough Justice pracovníci americké televize ztlumili zvuk vždy, když se zpěvák Mick Jagger dostal v textu k pasážím s narážkami na sex. Bez potíží prošla jen proslulá (I Can’t Get No) Satisfaction.

Poté, co Janet Jacksonová při svém výstupu s Justinem Timberlakem na Super Bowlu v roce 2004 odhalila ňadro, brání se stanice hrozbě dalšího skandálu zpožďováním přímého přenosu o pět sekund. CBS před dvěma lety dostala za „pohoršlivý přenos“ pokutu 550.000 dolarů.

Ani jedno f * * *
Jagger už před finále slíbil, že Rolling Stones si nic svlékat nebudou. Zároveň se zavázal, že na pódiu nebude mluvit sprostě. „Televizní stanice se vždy děsí, kolikrát během přenosu řeknete f…,“ řekl na ostře sledované tiskové konferenci před Super Bowlem a vyvolal v sále výbuch smíchu.

ABC se tak nemusí bát, že by přišla kvůli pokutě o část lukrativního výdělku z prodeje reklamy, který podle zámořských médií činí 200 milionů dolarů.  Více než čtyřhodinový program, který na stadionu v Detroitu sledovalo téměř 70 tisíc diváků, zpestřili svým vystoupením také Stevie Wonder, John Legend či Joss Stoneová.

 

« Older posts