Rolling Stones shop.cz

Oficiální shop skupiny Rolling Stones

Category: O KAPELE (page 1 of 2)

Pohled do domu, kde málem legendární kytarista Rolling Stones uhořel a jenž kdysi téměř lehl popelem.  

Hollywoodská nemovitost, která v minulosti nepřežila bez úhony řádění jednoho ze svých nájemníků, kytaristy Keitha Richardse, má nového majitele. Prodala se za blíže nespecifikovanou částku, možná o něco nižší, než byla původní požadovaná suma 3,695 miliónů dolarů. Pohled do domu, kde málem legendární kytarista Rolling Stones uhořel a jenž kdysi téměř lehl popelem.

 

 Výsledek obrázku pro Dům, kde málem uhořel Keith Richards

Dnes už je sídlo pochopitelně dávno zrenovované, interiérům vévodí přírodní materiály a bílá barva a novému majiteli bude bezpochyby sloužit jako velmi reprezentativní bydlení. Po jedné bujaré rockerské noci byl ovšem dům úplně na odpis. Tehdy si jej Keith pronajímal od hudebního magnáta Skipa Taylora a prý jen zázrakem vyvázl živý. Richards ovšem o celé záležitosti nikdy nemluví a spíš se chlubí tím, že jednou málem zapálil proslulé sídlo Hugha Hefnera Playboy Mansion. Tady to ovšem nebylo málem…

Výsledek obrázku pro Dům, kde málem uhořel Keith Richards

V Keithově biografii kdysi stálo stručné vysvětlení, že jedné noci se v domě pořádala velká párty a zřejmě unikal plyn, chytily vonné tyčinky a domem postaveným v roce 1930 se začaly šířit plameny. Keith a jeho přítelkyně spali nahoře a jen tak tak stačili před ohněm utéct. Jiná verze příběhu ovšem hovoří o tom, že si Richards s přítelkyní po párty zapálili cigaretku v posteli…

 

Ještě před Satisfaction. Tak zněli Stouni na úplném startu

Album nazvané On Air přináší raritní a v mnoha ohledech cenné rozhlasové nahrávky z průkopnických let Rolling Stones.

Výsledek obrázku pro rolling stones on air

Bez snahy shazovat je, jsou dnes Rolling Stones praví rockoví dinosauři. Na desítkách alb vystřídali různé žánry a jejich turné jsou v první řadě obří byznys. Dere se na mysl definice, již Stounům přiřkl Dave Grohl – hvězdy, které „létají soukromými tryskáči a píchají supermodelky v pětihvězdičkových hotelích“.

Nyní vyšla deska, jež připomíná kapelu v době, kdy tohle všechno měla teprve před sebou a kdy středobodem jejího vesmíru bylo hraní vlastní směsice blues, R&B, nebo dokonce country. Osmnáct, respektive na de luxe verzi dvaatřicet nahrávek pochází z rozhlasového archivu BBC a byly nejmodernějšími metodami zvukově vyčištěné.

Živě ve studiu

Nejstarší zařazené snímky včetně hitu Chucka Berryho Roll Over Beethoven pocházejí z pořadu Saturday Club z října 1963. Nejmladší jsou kousky ze září 1965, kdy Stouni v Saturday Clubu odehráli také slavnou (I Can’t Get No) Satisfaction, necelý měsíc poté, co vyšla v Británii na singlu. Jeho druhou stranu mimochodem tvoří poněkud zapadlá bluesovka The Spider And The Fly, kterou tehdy kapela také v rozhlase hrála a objevuje se na aktuální kompilaci.

Většina písní byla nahraná živě v uzavřeném rozhlasovém studiu a ve své syrovosti dává poznat, jak kapela zněla, když hrála bez přímého kontaktu s publikem takzvaně na první dobrou. Potom jsou tu i více koncertní podoby skladeb jako prvního stounovského singlu číslo jedna It’s All Over Now a další skladby odehrané v The Joe Loss Pop Show nebo Route 66 převzatá od Bobbyho Womacka. Coververze, při nichž si kapela tříbila styl, převládají.

Jak už to u podobných výběrů bývá, posluchač, jenž zná Stouny spíš povrchně a čeká „best of“, bude asi zklamaný. Pro fanoušky je to však další díl skládačky, jakým byla například Anthology nebo Live at the BBC pro příznivce Beatles. Pro všechny ostatní je On Air zajímavým vhledem do rozhlasové podoby první poloviny šedesátých let v Británii.

 

Keith Richards o Praze

Keith Richards (kytara, zpěv):  Moc dobře si vzpomínám na  první koncert v Praze. Tanky se valily ven z Čech,Stouni se valili dovnitř. Také si vzpomínám, jak jsme poznali vašeho šéfa, pana Havla. A mám pro něj slabost, mám toho člověka fakt rád… A víte, že politici jsou pro mě…, že můžou všichni jít do… víte, co chci říct. Ovšem Havel a pak ještě Nelson Mandela – o těch jediných můžu prohlásit, že jsou v klidu, jsou to pohodáři. Vlastně nevím, co se u vás momentálně děje, ale vždy se  moc  těším do Prahy , je to nádherné město. A jsou v něm ohromné koncerty, třeba Mozartovské festivaly, je třeba vidět ty nádherné orchestry v nádherném městě. Vždycky mě nadchne, že jedeme hrát na místa, kde, když jsem byl ještě malý kluk, někdo postavil velikou zeď, která tam už není.

Výsledek obrázku pro keith richards

Lidský prototyp plemenného býka….

Frontman rockové skupiny Rolling Stones Mick Jagger (74) jako by byl lidským prototypem plemenného býka. Nic na světě, natož jeho věk, mu nezabrání v šíření své DNA planetou. Dohromady má již osm dětí s pěti ženami.

Když přicházel na svět poslední Jaggerův syn Devereaux v prosinci loňského roku, ani vteřinu nezaváhal, skočil do soukromého tryskáče, a i přes vzdálenost, která Londýn a New York odděluje, dorazil do nemocnice právě včas, aby mohl synka osobně přivítat. Půlroční Jaggerovo miminko jste teď mohli zahlédnout třeba při procházce newyorským Central Parkem, kam chodí se svojí maminkou, tanečnicí Melanií Hamrick. Chlapec se má krásně k světu a dovádění mamince oplácel roztomilým smíchem.

Stouni byli na Ameriku příliš sexy 

Stouni byli na Ameriku příliš sexy

 

Rockoví veteráni, kterým v roce 2006 připadl čestný úkol pobavit fanoušky v polovině finálového utkání zámořské ligy amerického fotbalu, zahráli tři písně, ale dvě z nich byly pro stanici ABC příliš provokativní.

Při skladbách Start Me Up a Rough Justice pracovníci americké televize ztlumili zvuk vždy, když se zpěvák Mick Jagger dostal v textu k pasážím s narážkami na sex. Bez potíží prošla jen proslulá (I Can’t Get No) Satisfaction.

Poté, co Janet Jacksonová při svém výstupu s Justinem Timberlakem na Super Bowlu v roce 2004 odhalila ňadro, brání se stanice hrozbě dalšího skandálu zpožďováním přímého přenosu o pět sekund. CBS před dvěma lety dostala za „pohoršlivý přenos“ pokutu 550.000 dolarů.

Ani jedno f * * *
Jagger už před finále slíbil, že Rolling Stones si nic svlékat nebudou. Zároveň se zavázal, že na pódiu nebude mluvit sprostě. „Televizní stanice se vždy děsí, kolikrát během přenosu řeknete f…,“ řekl na ostře sledované tiskové konferenci před Super Bowlem a vyvolal v sále výbuch smíchu.

ABC se tak nemusí bát, že by přišla kvůli pokutě o část lukrativního výdělku z prodeje reklamy, který podle zámořských médií činí 200 milionů dolarů.  Více než čtyřhodinový program, který na stadionu v Detroitu sledovalo téměř 70 tisíc diváků, zpestřili svým vystoupením také Stevie Wonder, John Legend či Joss Stoneová.

 

Keith Richards-návod na nesmrtelnost!

Keith Richards je chodící legenda. Zakládající člen Rolling Stones, kterému zřejmě Bůh dal do vínku nesmrtelnost, toho přežil tolik, že by to vydalo na několik románů. Však by také jeho biografie, nazvaná jednoduše Život, které před nedávnem vyšla, mohla v sebeobraně posloužit jako zbraň. Přečtěte si jeho návod na nesmrtelnost!

 

RVÁČ, VĚZĚN, SPÁČ
Když sis nechal před třiceti lety vyměnit na jedné švýcarské klinice krev, bylo to k něčemu?

Hahaha. Chtěl jsem se prostě pročistit, protože jsem v té době byl těžce na drogách. Nějak se to rozkřiklo a všichni si ze mě dělali prdel. Ale ne, to je jedna z fám. Nikdy jsem si nenechal měnit krev, protože bych dostal krev někoho jiného a mohl bych se totálně změnit. Takže, ve Švýcarsku jsem se tehdy léčil, ale nebylo to až tak dramatické…

V 80. letech jsi několikrát přetálh kytarou troufalce, kteří šplhali na pódium, existují i videonahrávky a fotky. Praktikuješ to i v součastnosti?
Jo, to si pamatuju, bylo to v New Jersey na konci turné Steel Wheels. Ten maník byl nebezpečný, napadl i ochranku a sápal se na Charlieho Wattse. Mně v tu chvíli blesklo hlavou och bože ne, nesahej na ty jeho bií. Byli jsme zrovna v půlce Satisfaction a neváhal jsem ani okamžik. Vhodná je k tomu Fender kytara, ta je pro tyto příležitosti lepší než Gibson. Praštil jsem ho, a div se, můj telecaster se nerozladil, ani jsem navynechal tón, ani nevypadl z rytmu.to se musí prostě umět. Ale jo, tyhle věci e dějou každou chvíli a já bývám připraven. Když Mick zpívá, tak vůbec nevnímá, co se kolem děje,. Jak to tehdy dopadlo? Dobře. Toho chlápka zašili a já ho druhý den z lapáku vatáhl…

Je pravda, že jsi jednou nespal plných devět dní a pak si najednou usnul v chůzi a rozbil si hlavu?
Jo, člověče, devět dní. To nebyl žádnej pokus nebo tak něco, prostě se to tak schumelilo. A bylo to zajímavé, pařil jsem v jednom kuse, měl jsem dobrý zboží. Po třech dnech přišli známí a říkali, ty si ještě vzhůru, že? Po třech dnech mi připadalo, že se na sebe koukám dolů ze stropu, je to šílený vjem. Můžeš řídit a jsi úplně funkční a přece si uvědomuješ, že tam nějak nejseš. Fascinující. Nebylo v tom nic jinýho než to, že jsem zkrátka neměl čas spát. Skončilo to tak, že jsem nahrával nějaký věci na kazetu a popisoval ji, a najednou bác!, hlava mi spadla plno váhou na roh repráku, usnul jsem asi na dvě hodiny, probral se, všude krev. Tak jsem se šel vychrápat.

Často říkáš, že ti bylo nejhůř v roce 1967, kdy tě s Mickem Jaggerem zabásli po jedné razii…
Bylo to opravdu hnusný a ten soudce byl šílený bastard. Provokoval a v jednu chvíli jsem na něj zařval, ať si strčí do prdele tu svou zavšivenou morálku, prostě to ze mě vypadlo, nemohl jsem si pomoct. Ták, a to je hřebík do mý rakve, říkal jsem si, teď dostaneš rok ve Wormwood Scrubs. Nakonec jsem zkejsnul v chládku pitomejch 36 hodin, ale bylo to příšernej 36 hodin, to mi věř. Dokonce jsem chodil i do kolečka po placu, jako ve filmu. Jsi ve vězeňském, chodíš do kruhu, kolem tebe vysoká zeď, vezmou ti i tkaničky do bot. Dozorci byli různí. Jeden mi klepal na rameno a říkal, že nás slyšel v rádiu a druhej zas – Keithe, ty se vrátíš. Jo?, já nato, možná, ale ne do týhle díry.

Všichni se diví jak to, že jsi po tom všem ještě na živu…
Mám ten správný kořínek. Ale už tak neblázním, koncert mě stačí dneska totálně vyždímat. Nezapomeň, že ty koncerty před lety byly třeba jen půlhodinové, dneska skoro nejdeme pod dvě hodiny. Navíc děláme větší show, tělo zestárlo, rozhodně se před a po vystoupení dost šetříme, jinak to nejde. Dneska mám dost, že dvě hodiny vleču na krku kytaru a ještě se hejbu, mám dost. Ptají se mě, jestli chodím cvičit. Ne, ne, proč? Hraju přece se Stounama, ne? Všichni si myslí, že žiju jako před dvaceti lety, nekonečný orgie a tak. Ale kde pak, ze všeho vyrosteš. Zeptej se mě jakýkoli ženský, s kterou jsem žil, muzika je na prvním místě. I hotelové pokoje mají ode mě pokoj. Sice jsem strašnej nepořádník, za pár vteřin po ubytování u mě vypadá jako po náletu. Třeba Charlie, ten má všechno srovnaný do komínků, u mě to je harém. I když už bez ženskejch.

Ale alkohol piješ pravidelně…
Denně. Nikdy nejsem úplně střízlivý. Ale ne tak, že bych se hned po ránu ožral. Piju pravidelně, s chutí a kontrolovaně…

Pořád vám fanoušci dávají drogy?
Spíš trávu, tu nám hážou na pódium, někdy to jsou úhledné balíčky nadepsané Keith, Mick a tak. Když je obsah neznámý, tak mi to pak dají do pokoje, ale často balíček neotevřu pěkně dlouho. Až se hodí…

Miluješ auta, ale na svém webu si stěžuješ, že tě nenechají řídit. Kdo?
Hlavně manželka, protože rád chlastám. Kdysi jsem jel třeba v jednom tahu z Marakéše do Londýna, ale nesnáším, když se musím plazit tunelem padesátkou. Vozíval jsem dcery do školy, teď už mají dávno řidičák, tak mě vozí ony. Mé aktivní řidičské doby jsou pasé, co dál? Možná nastává nová éra – bankovní lupič, třeba, hahaha.

Prý rád vaříš…
Oh yeah, ty jo. Kuchyň miluju. Strašně mě baví vařit si doma jídla, ke kterým se ndostanu na turné. Kromě sýru, ten nesnáším. Žádný.

Celý život žiješ na ostří nože, zažils spousty nebezpečných situací. Co si třeba myslíš o gangsta rapu?
Je to všechno spíš hula hop. Baseballový čepice a široký kraťasy. A ty jejich kecy, nudí mě to. Pracky furt do kamery, ho ho! Rap? Kecání do rytmu? Myslím, že to všechno už mělo svůj vrchol, třeba v Jamajce, Big Youth, I-Ray a tyhle spolky. Anebo si vem Bo Diddleyho. Tihle měli co říct, a byli to skvělí muzikanti. Americký rap se vždycky s mým radarem míjel. Melou furt dokola jedno a to samý, kdo si potřebuje pustit desku, aby mu z ní někdo hučel do hlavy svý moudrosti. Ale zajímalo mě, když se začali střílet. Museli nějak přitáhnout pozornost, tak se začali vyhlazovat, har-har-hargh!

Ve své knížce popisuje Sonny Barger z Hell´s Angels, že na tebe tehdy v Altamontu namířil zbraň…
To je možný, ale nezmáčkl spoušť, haha.

Chodíš ozbrojený?
Vžydcky. Nůž nebo bouchačku, spíš oboje. Někteří si myslí, že mám za páskem otvírák, ale je to nůž. Pořádnej, řeknu ti…

Vytáhls někdy na někoho zbraň?
Hmmm, někdy v sedmdesátejch letech, v sebeobraně. Šel jsem si pro nějakej heroin v East Village, v New Yorku, a ti bastardi to ho prodali a pak ti herák zase násilím vzali. Tak jsem šel dolů po schodech a bum! Prásk!, pálil jsem do žárovek, někdy pálili oni na mě. Chodil jsem tam výjiměčně, když jsem byl opravdu na suchu…

Bojí se tě lidi?
Měli by, hahaha! Nikoho neohrožuju, ale bránit se umím…

Vidíš nějakou podobnost mezi Rolling Stones a třeba Eminemem? Vy i on jste si přivlastnili černou muziku a prodáváte ji bílým…
Hahaha, já se ptám, co je vlastně nového, na co se dá v hudbě ještě přijít. Pravdou je, že tyhlety takzvaný revoluční záležitosti žijou dávno před tím, než z nich média udělají bombu. Někdo to nakonec řekne v televizi nebo v rádiu, nahraje na desku, vykrystalizuje to, co už dávno před tím udělal nebo praktikoval, jen se o tom moc nevědělo. A najednou ti to vysypou na hlavu. Děkuju pěkně.

Jak to, že Rolling Stones pořád jedou? Už si přece nemusíte ani sobě, ani nikomu jinému nic dokazovat. A pořád se trmácíte světem…
Nevím, fakt nevím. Někdy si myslím, že jsem prostě závislí. Nakonec jde vždycky o to vystoupení, o to základní hraní. To je dopink. A řeknu ti, že kdyby v posledních dvaceti letech někdo z nás řekl, stop, balíme to, tak to prostě zabalíme. Ze dne na den. Pach publika, ta energie, osmdesát tisíc lidí, je to ohromný pocit…

Jaké máte nejoblíbenější předkoncertní rituály?
Hrajeme kulečník, ten máme rádi všichni. Jinak se společně sejdeme tak pět minut před vystoupením a prohodíme pár vět. Co hrajeme první? Sejdeme se potom na večeři? To je všechno.

Odkud máš všechna ta zajímavá trička a košile, v kterých hraješ?
Něco jsem koupil, něco dostal, něco ukradl. V sekáči nebo Mickovi.

Vzpomeneš si ještě někdy na Briana Jonese?
To mi vždycky přijdou na mysli dvě věci. Že to byl skvělý kluk, když chtěl a zároveň strašnej debil. Nijak ho nešlo uchránit od sešupu, který nakonec nabral, prostě to nešlo. Někdy si to vyčítám, ale nebyla šance, jak ho zachránit. A navíc jsem mu přebral Anitu, takže mě ke konci vyloženě nesnášel…

Vždycky, když je zveřejněný žebříček nejbohatších muzikantů, tak jsi věčně za Mickem Jaggerem řádově o dvacet milionů dolarů. Kam se ty prachy poděly?
Není třeba věřit všemu, co se píše. Je pravda, že Mick je štědřejší. Já vyrůstal v chudobě, bez telefonu, bez televize, bez auta, tak jsem si začal užívat, když jsem na to začal mít. Prachy beru jako dar. Musím se ale přiznat, že nejsem moc charitativní, protože nemám rád ten organizovanej shit

Je těžké se po turné přeorientovat do normálního života?
Dost. Celé turné cítíš adrenalin a pak se doma probudíš o půlnoci a nevíš, která bije. Kde to jsem, kdy hrajeme, co se děje? Mám recept. Vždycky se uklidím na totálně jiné místo.

Jakou nejlepší radu ti dal táta?
Na jednu nikdy nezapomenu a vezmu si jí do hrobu. Říkal mi: „Keithe, vždycky je lepší se na prdeli škrábat, než si jí sedřít prací.“

Valící se kameny

Valící se kameny

Kapela: The Rolling Stones

Oficiální vznik: 1962

Předchozí název: The Rollin‘ Stones

Je květen 1962. V nejserióznějším londýnském hudebním časopise té doby s názvem Jazz News vychází inzerát s poptávkou po rhythm-and-bluesových muzikantech s dodatkem, že zkouška bude probíhat v sále nad hospodou White Bear, kousek od stanice metra Leicester Square. Autorem textu je anglický muzikant Brian Jones (1942–1969), který se jednoho dne rozhodne, že si postaví vlastní R&B skupinu. Jedním z prvních zájemců je nepříliš pohledný, hlučný, třiadvacetiletý Skot Ian Stewart (1938–1985), který na zkoušku dorazí v cyklistických kraťasech a pusou plnou masového koláče. Dalšími hodnotnými rekruty se poté, po pár personálních kotrmelcích a přehmatech, stávají také mladý, talentovaný frajírek Mick Jagger (*1943), osmnáctiletý hubeňour Keith Richards (*1943) a nepříliš zkušený baskytarista Dick Taylor (*1943).

Banda irských akrobatů

Stavební kameny nové kapely byly na svém místě, teď už zbývalo jen ji pojmenovat. Tenhle úkol si jako čestnou povinnost bere na svá bedra Brian Jones. S jeho realizací se však zoufale trápí, pomoc od Micka a Keitha nicméně odmítá. Palčivý problém je vyřešen až ve chvíli, kdy parta získá první společný kšeft v londýnském klubu Marquee. Když poté Jones volá do Jazz News, aby tu radostnou zprávu prostřednictvím inzerátu sdělil širší veřejnosti, je při diktování textu otázán na jméno kapely. Zaskočený Jones bloudí po místnosti, až mu zrak ulpí na LP amerického bluesmena Muddyho Waterse (1915–1983) Best of Muddy Waters a skladbě Rollin‘ Stone. „Tak třeba Rollin‘ Stones,“ oznámí suše do telefonního sluchátka. Jeho volba je konečná, i když se proti ní snaží Mick, Keith, Stu i Dick protestovat. „Zní to jako banda zas..ných irských akrobatů,“ uleví si dokonce Stewart. Prvnímu vystoupení pod názvem Rollin‘ Stones 12. července 1962 však nezabrání. Z Rollin‘ Stones na Rolling Stones pak kapelu v první polovině roku 1963 přejmenuje manažer Andrew Loog Oldham (*1944).

Nejslavnější vypláznutý jazyk na světě

Nejslavnější vypláznutý jazyk na světě

Jazyk a rty Micka Jaggera jako logotyp Rolling Stones netřeba představovat. Málo kdo však ví, že autorem je výtvarník John Pasche. Samotné logo vzniklo v roce 1970 a kapela ho užívá dodnes. Poprvé se logotyp objevil na obalu alba Sticky Fingers z roku 1971. Honorář za něj byl 50 liber. Dnes toto, již kultovní, logo stojí víc jak tisícinásobek a to rovných 92 500 dolarů.Novým majitelem originální podoby logotypu je Victoria and Albert Museum v Londýně(největší světové muzeum dekorativního umění a designu). Polovinu této částky zaplatila britská charitativní nadace The Art Fund.The Art Fund označila toto dílo za jeden z vizuálně nejdynamičtějších obchodních symbolů vůbec. S tímto názorem se ztotožňuje i kurátorka muzea Victora Broaks. Podle ní je tento logotyp zřejmě neznámějším rockovým logotypem na světě. Dalším důvodem pro koupi právě tohoto logotypu bylo prý i to, že John Pasche obrázek vytvořil nedaleko muzea a byl v oné době jeho častým návštěvníkem.John Pasche logo vytvořil v době když studoval na londýnské Brighton College of Art. Logo vytvořil na přímou zakázku Micka Jaggera. Jagger byl totiž nespokojen s výtvarnou prezentací, kterou jeho skupině zajišťovala gramofonová firma Decca. Pro Rolling Stones po té vytvořil i několik skvělých plakátů k turné skupiny. Sám Pasche se svěřil, že logotyp vznikl v podstatě hned když viděl Micka Jaggera. „První věc, která vás napadne, když vidíte Jaggera poprvé, je velikost jeho rtů a jeho pusy,“ řekl.

Ronnie Wood měl nádor na plicích. Chemoterapii odmítl, nechtěl přijít o vlasy

Ronnie Wood z Rolling Stones měl nádor na plicích. Chemoterapii odmítl, nechtěl přijít o vlasy

Kytarista Rolling Stones Ronnie Wood promluvil o své nemoci, která mu byla diagnostikována v květnu. Při běžné prohlídce mu lékaři našli nádor na plicích a následně podstoupil operaci, při níž o část plic přišel.

Sedmdesátiletý Wood se rozhodl se svou nemocí ihned bojovat, měl však jednu podmínku – žádná chemoterapie. Nechtěl totiž přijít o vlasy. „Prožil jsem týden, kdy všechno viselo na vlásku. Mohl to být klidně konec – čas se rozloučit. Nikdy nevíte, co se stane,“ prozradil člen legendární skupiny.

Nemoc ho prý nepřekvapila, půl století totiž kouřil. „Zachytili ji včas, takže jsem teď v pořádku. Je třeba, aby lidi chodili na prohlídky,“ motivuje k péči o zdraví.

 

Mick Jagger

Mick Jagger hudební talent už od mala

Michael Philip Jagger se narodil 26. července v britském Dartfordu do středostavovské rodiny. Jeho otec Basil Jagger byl učitel a matka Eva se živila jako kadeřnice. Již od mala byl jeho největší vášní zpěv, zpíval v kostelním sboru i sám s rádiem před zrcadlem. Do toho se sám učil hrát a doprovázet se na různé hudební nástroje, v současnosti ovládá hru na kytaru, baskytaru, harmoniku, piano a klávesové nástroje a bicí. Dlouhou dobu ale neuvažoval o hudbě jako o hlavní náplni svého života, po gymnáziu nastoupil na ekonomickou fakultu univerzity v Londýně a chtěl být novinářem nebo politikem. Nakonec ale školu opustil a dal naštěstí přednost muzice. I jeho o 4 roky mladší bratr Chris je aktivním muzikantem.

Kamarád, který ovlivnil Jaggerův život

Na pódiu tvoří Mick Jagger již 55 let nerozlučnou dvojici s kytaristou Keithem Richardsem. Málokdo ovlivnil Jaggerův život tolik jako Richards a historie jejich přátelství trvá skoro celý jejich život. Jako malí chlapci se Keith a Mick seznámili už v roce 1950, kdy byli spolužáky na základní škole. Když ale každý odešel na jinou střední školu, jejich cesty se na několik let rozdělily a potkaly se až v roce 1960, kdy na sebe náhodou narazili na nádraží. Přátelství Jagger s Richardsem rychle obnovili a netrvalo dlouho a společně si pronajali byt v Londýně a založili kapelu. Momentálně o sobě říkají, že jejich vztah je jako manželství, rádi na sebe nadávají, jsou chvíle, kdy jeden druhého nemůže vystát, ale ve finále by bez sebe nedali ani ránu.

 Valící se kameny

Již v roce 1960 založili Mick Jagger a Keith Richards spolu s dalšími přáteli kapelu, která několikrát měnila svůj název. Z počátku hráli jen zadarmo na půjčené nástroje, jelikož na vlastní neměli peníze. První vystoupení pod novým jménem Rollin‘ Stones podle jedné z písní Muddyho Waterse se odehrálo v londýnském klubu Marquee 12. července 1962, kdy spolu s Richardsem a Jaggerem vystoupili Brian Jones, Ian Stewart, Dick Taylor a Tony Chapman. Později kapela svůj název začala psát v podobě, jakou známe dodnes, tedy the Rolling Stones psáno bez apostrofu. Kapela, jejíž název znamená valící se kameny, začala psát rockovou historii. Na post bubeníka nastoupil Charlie Watts, druhé kytary se ujal Ronnie Wood a kapela do dnešních dnů vyprodává stadiony a právem se řadí k nejúspěšnějším rockovým skupinám všech dob.

 Bouřlivý život rockera

Jak začali Rolling Stones nabývat na popularitě, bylo jasné, že to nebudou žádní hodní hoši v oblecích jako Beatles. Naopak, členové Rolling Stones a obzvláště pak Keith Richards a Mick Jagger se nikdy netajili tím, že si hodlají života užívat naplno ve znamení známého motta „sex, drogy a rock’n’roll“. Zároveň byli první z kapel, která jen nestála s nástroji na podiu, ale předváděla divokou pódiovou show v odvážných kostýmech. Drogy málem přivedly členy kapely do vězení, Jagger s Richardsem byli v roce 1967 za držení kokainu a marihuany odzouzeni k vězení, ale nakonec byl Richardsovi trest zrušen a Jagger odešel od soudu s podmínkou. Mick Jagger se v užívání drog postupem času uklidnil, ale Richards veřejně přiznává, že si stále dopřává enormní množství kokainu a alkoholu a sám říká, že je zázrak, že je stále naživu.

Hudební titán

Mick Jagger má za sebou kariéru, kterou se v hudební branži může pochlubit jen málokdo. Mnohými hudebními kritiky i posluchači je Jagger považován za nejlepšího rockového frontmana všech dob. Spolu s Keithem Richardsem napsali přes 400 písní, z nichž velká část jsou celosvětově známé hity, které stále hrají v rádiích. Jako Rolling Stones společně vydali 30 studiových a 23 živých alb. Do toho Mick Jagger nahrál další 4 sólová alba a jedno album s rockovou superkapelou SuperHeavy, kterou založil. Za svůj přínos populární hudbě si syn ze středostavovské rodiny Jagger mimo uvedení do rockové síně slávy vysloužil i šlechtický titul, když byl v roce 2003 pasován britským princem Charlesem pasován na rytíře a může si tak před své jméno psát titul Sir.

Filmová hvězda

Kromě hudební kariéry má za sebou Mick Jagger obstojnou kariéru i jako herec. Kromě četných dokumentárních snímků o Rolling Stones si Jagger zahrál v několika filmech a spolupracoval i s významnými režiséry. Zkusil si i roli producenta a scénáristy u seriálu Vinyl a dokonce měl ztvárnit i jednu z hlavních rolí ve známém filmu Rocky Horror Picture Show, kde byl místo něj nakonec vybrán herec Tim Curry. Mimo účinkování ve filmech se objevil i v několika seriálech a dočkal se i kreslené podoby v Simpsonových. A to nemluvíme o snímcích, ve kterých hraje hudba Rolling Stones, které bychom museli počítat po stovkách.

Milovník žen s nekonečným libidem

Jestliže pro Keitha Richardse jsou celoživotní vášní drogy, pro Micka Jaggera jsou to ženy. Zpěvák přiznává, že jeho postelí prošlo kolem 5 tisíc žen a dívek, přičemž většinu si vůbec nepamatuje, jelikož se v nejdivočejších dobách oddával skupinovému sexu klidně s několika fanynkami najednou, které mu do postele samy ochotně chodily. Jen dvěma ženám se ale povedlo dovést Jaggera k oltáři. S Biancou de Macias se v 70. letech rozvedl po sedmi letech, s druhou manželkou Jerry Hallovou byl sňatek v roce 1999 anulován. O tom, že milovnické choutky Jaggera neopouští ani na stará kolena, svědčí i to, že je otcem osmi dětí, z čehož nejstarší dceři je 47 let a nejmladšímu synovi půl roku. K tomu je ještě pětinásobným dědečkem a dokonce i pradědečkem.

 

Older posts